|
SLUNCE PRO PAMÁTKY
aneb nakolik snesou historické objekty sluneční moduly?
Diskusní seminář s tímto názvem uspořádaly Liga ekologických alternativ a Calla,
sdružení pro záchranu prostředí, dne 11. listopadu 2005 v Českých
Budějovicích v rámci veletrhu ForArch. Následující článek dokládá, že
byl opravdu zajímavý.
Rozmach
využití solární energie pro ohřev vody i výrobu elektřiny přináší totiž
i do České republiky střety při snaze umístit solární kolektory či
fotovoltaické panely na památkově chráněné historické objekty. Dá se
očekávat, že s rozvojem solární energetiky bude těchto střetů přibývat.
Musí to tak být? Nebo mohou památky a moderní ekologické zdroje energie
existovat v symbióze? Dusná atmosféra plná emocí, která panovala od
počátku do konce v sále Domu kultury Metropol, jakož i dlouhá bouřlivá
diskuse ukázaly, že cesta k dohodě rozhodně nebude jednoduchá.
Základní problém nastolil ve svém úvodním vystoupení Ing. Eduard Sequens
z Cally: mnozí lidé si chtějí pořídit solární kolektor či fotovoltaický
panel na památkově chráněný objekt a najednou zjistí, že to nebude tak
jednoduché.
|
Karel Merhaut (vlevo) a Eduard Sequens |
Mgr. Karel Merhaut z LEA v přednášce nazvané Solární boom v sousedních zemích a aktuality oboru v ČR
seznámil přítomné se základy solární energetiky (neuvádím, čtenáři
TZB-info znají). Zmínil Litoměřice a Plzeň jako jediné obce u nás,
které poskytují místní dotace na instalace solárních systémů. Na rozdíl
od státních jsou tyto dotace rychlé, pružné a nárokové. Představil
Solární ligu v Německu i u nás jako soutěž, která má za cíl zvýšit
zájem lidí o "solárko". Trh se solární termikou roste o 12 % ročně a
střety s památkáři jsou běžné všude. "Jinde se ale víc komunikuje, u nás památkáři zamítají kolektory často bez jakéhokoli zdůvodnění," poznamenal na závěr.
Jitka Feit z Univerzity Bamberg v přednášce Způsoby a příklady řešení soužití solárních systémů s památkami v Evropě, zejména v Německu
uvedla, jak se s tímto ožehavým problémem vyrovnávají jinde. V Německu
je památková péče v kompetenci jednotlivých spolkových zemí - mají tam
tedy 16 zákonů na ochranu památek, které odrážejí mentalitu a historii
jednotlivých zemí. Naproti tomu v Rakousku, Švýcarsku či Itálii je vždy
jeden zákon jako u nás. V Německu ale hodně záleží i na obcích, které
mohou mít své vlastní předpisy. "Solární systémy se dostávají vždy do konfliktu s památkáři, protože mění vzhled památky,"
uvedla Feit. Na druhou stranu ale památkáři vynakládají mnoho peněz na
opravu památek před kyselými dešti. Tyto opravy by přitom nebyly
potřeba, kdyby atmosféra nebyla tolik znečištěná - a tomu pomáhají
právě solární zařízení.
Některé prezentované obrázky působily jako sci-fi: například 296 m2
fotovoltaiky na budově Říšského sněmu (v historickém centru Berlína je
Solární vládní čtvr» s pěti velkými solárními systémy). Nebo kostel v
Burgwalde (Duryňsko) s celou střechou pokrytou "solárními taškami". To
by podle Jitky Feit mohla být jedna z kompromisních cest, ale tyto
tašky jsou zatím dražší než běžné fotovoltaické panely. Podle ní patří
solárko k běžnému vybavení budov stejně jako garáž, koupelna či anténa,
kde se kompromisu s památkáři daří dosáhnout.
Německo podporuje OZE, ale i tam dochází někdy v souvislosti s
památkami k dramatickým situacím. Příklad: občan Karl Heinz Asser z
obce Ettlingen v Bádensku si instaloval fotovoltaiku na svůj dům v
sousedství památkově chráněného kostela. V obci měli vyhlášku, podle
níž na fototermické kolektory není třeba povolení. Vyhláška pocházela z
doby, kdy ještě o fotovoltaice nikdo nic nevěděl, a pan Asser dospěl k
názoru, že ani na instalaci fotovoltaického systému nepotřebuje
povolení. Dostal ale dopis od starosty, a» moduly odstraní, protože
působí cizorodě. Následovaly tahanice, soudy, petice a nakonec i sbírky
na jeho podporu. Až nakonec se dostavil na místo i zemský hejtman a
divil se, kvůli čemu se celý spor děje. Nakonec starosta ustoupil a
rozhodl se změnit místní předpis.
V Německu solární instalace velmi podporuje církev, což pomáhá,
protože je tam více než polovina věřících. A na webových stránkách
farností se vysvětluje i význam fotovoltaiky. "Na solární instalace
si nejprve oko musí zvyknout a musí o nich lidé něco vědět, jinak se na
to dívají nedůvěřivě jako kdysi naši předci na nové stroje," říká Jitka Feit.
|
Jan Pokorný |
Ing. Vladimír Kučeravý a RNDr. Jan Pokorný z Třeboňského inovačního centra seznámili přítomné s příkladem řešení konkrétní solární instalace na památkově chráněném renesančním domě v Jindřichově Hradci.
Jde o krásný renesanční dům se sgrafity, jehož majitelem je Dr.
Pokorný, známý biolog a ekolog. Pět kolektorů Heliostar pro přípravu
TUV a přitápění jednoho z bytů je umístěno ve dvoře, skryto vnějším
pohledům, viditelné pouze z okolních bytů. Vzhledem k tomu, že jde o
památkovou rezervaci, ale nezískal od památkářů povolení k instalaci.
Proto dal kolektory nainstalovat načerno a souhlas jednoho z památkářů
získal teprve dodatečně. Tento postup a jeho veřejná prezentace ale
velmi rozčílil Janu Vozábalovou, vedoucí odboru kultury, památkové péče
a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. "Tento postup je
protizákonný, v památkové péči nelze nic povolit dodatečně. Památkáři
nedoporučují, památkáři rozhodují," prohlásila. Řízení památkové péče
je totiž zcela samostatné a předchází stavebnímu řízení. Dr. Pokorný
namítl, že se zabývá životním prostředím a chce pro něj něco udělat. "Zákon působí špatně, dát kolektor na střechu je hereze, běžným postupem tam vůbec nejde dát." Na
to pí Vozábalová celkem logicky argumentovala, že zákon platí pro
každého a je třeba ho ctít. Zdůraznila, proti umístění kolektorů u Dr.
Pokorného nemají námitek, protože opravdu nejsou vidět, což je ale v
památkové rezervaci velmi vzácná výjimka. Vadí jim ovšem způsob, jakým
byly instalovány. Až na kolektory ovšem památkáři vesměs oceňovali, jak
vzorně se Dr. Pokorný o svůj dům stará.
|
Jana Vozábalová |
Ve svém vlastním vystoupení Pohledy památkové péče vysvětlila Jana Vozábalová, jak se na instalace solárních zařízení dívají samotní památkáři. "Všichni
uznávají nutnost chránit přírodu, ale o památkové péči už mnoho lidí
přesvědčeno není. Přitom pokácený strom vyroste znovu, ale gotickou zeď
už nikdy nikdo nepostaví. Památky jsou promlouvající svědci věků,"
apelovala J. Vozábalová. Poté vymezila zcela jasné hranice: na domě,
který je nemovitou kulturní památkou, nelze solární zařízení umístit -
až na vzácné výjimky, jaké představuje případ Dr. Pokorného. V
památkových rezervacích je umis»ovat rovněž nejde - ve vesnických vůbec
ne, protože jsou malé, v městských snad jen výjimečně na zemi, kde
nebudou vidět. "Památková péče nechce, aby se naše mínění kamkoli posouvalo!" prohlásila nekompromisně. "Jestliže si zvykneme na to, že na střechách památek je fotovoltaika, tak už nebudeme vůbec vědět, jak vypadaly původně."
V památkových zónách je podle ní situace trochu odlišná, tam by se
občas daly dát, pokud nebudou vidět. Zdůraznila ale, že je i tam
chráněné úplně vše, včetně pohledů na zónu zvnějšku. V krajinných
památkových zónách lze možnost jejich instalace naopak úplně vyloučit.
V ochranných pásmech je lze občas povolit, pokud nebudou vidět. Dále
objasnila, že u všeho, co je chráněné, jsou požadovány původní
materiály, nevyhoví tedy ani fotovoltaické střešní tašky. Kolektory,
které by byly vidět, by poškodily obraz "střešní krajiny".
Ing. Bohuslav Mičán z Národního památkového ústavu, územní
pracoviště České Budějovice, zdůraznil, že památkáři nemají nic proti
solárním zařízením. "Nechceme jen, aby se umis»ovaly v některých
místech. I ze zahraničí jsme nabádáni, a» si své památky nezkazíme,
protože v Británii i jinde už k tomu došlo." Podotkl, že
památkářské instituce jsou zřízeny jako ochrana proti nekalým praktikám
některých vlastníků. Po vystoupení památkářů zůstali "soláristé"
poněkud zaraženi, protože začalo být jasné, že hledat za těchto
podmínek kompromis bude těžké.
Jiří Landa, místostarosta Litoměřic, uvedl příklady řešení v městské památkové rezervaci
v Litoměřicích. V Litoměřicích došlo v 90. letech k masivní plynofikaci
(90 % domácností). Po zdražení plynu ale chtěli mnozí občané vrátit
dotace na pořízení plynu a topit zase uhlím. Komise životního prostředí
proto začala od roku 2000 podporovat instalace solárních kolektorů,
tepelných čerpadel a zateplování. Tento přístup slaví úspěch, dotace ve
výši 10 - 20 000 Kč vedly k nárůstu instalací kolektorů na přípravu
TUV. Dnes jich mají Litoměřice již 350 m2 a na odboru leží dalších 50 žádostí. "Mnoho lidí, kteří chtěli uhlí, se nakonec obrátilo na slunce," řekl
Landa. Velkým problémem je ale to, že je centrum památkovou rezervací.
Mnoho zájemců tak nezískalo povolení památkářů. Někdy se podařilo najít
takové umístění, kde kolektory nejsou vidět, nebo je bylo možné
vymístit mimo rezervaci.
|
Jitka Feit a Tomáš Hájek |
Zajímavý referát Nová "krajina střech" ve městech i na venkově? přednesl Mgr. phil. MUDr.
Tomáš Hájek, PhD., poradce ministra životního prostředí a člen české komise pro UNESCO.
"Ochrana životního prostředí a ochrana kulturního dědictví jsou v
této době menšinovými veřejnými zájmy. Proto musí spolupracovat, jsou
ke spolupráci přímo odsouzeny" řekl Dr. Hájek. "Nejdou proti sobě, jsou
tam mosty, jen se po nich musíme naučit chodit a žít v symbióze."
Zdůraznil, že se oboje vyvinulo ze stejného preromantického základu a
po celé 19. století šlo spolu. Teprve ve 20. století se ochrana památek
a životního prostředí oddělila (ale třeba v Itálii jsou dodnes
propojeny). Velký rozdíl je ovšem v tom, že památková péče je zabarvena
velmi regionálně, v každé zemi vznikla jinak a její zkušenosti jsou
nepřenosné. Naproti tomu životní prostředí je vždy globální. To je
důvod, proč se tyto veřejné zájmy občas míjejí.
Dnes se v oblasti památkové péče zdůrazňuje autenticita, ale byla i
jiná období, protože památková péče není uzavřená disciplína, naopak je
a musí zůstat otevřená. "Jestliže zde máme skleníkový efekt, zdražování energií a návrat k uhlí, tak by na to památková péče reagovat měla," upozorňuje Dr. Hájek.
Co se týče otázky viditelnosti panelů, má jasno: "Zdeněk Wirth,
který založil památkovou péči za první republiky a je autorem prvního
památkového zákona z 50. let, říkal: jakýkoli doplněk porušené památky
má být viditelně oddělen od zbytku památky". Není tedy dovoleno
kašírovat památky proti historické pravdě. "Dáme-li na střechu
viditelně odlišný solární panel, pak se ve smyslu Wirthově nedopouštíme
jediného prohřešku proti základním axiomům památkové péče: tj. nechat
památku žít, využít ji a nelhat. Modul je zřetelně oddělen, není
součástí památky, lze ho sejmout. Neporušuje z památky nic - hmotu,
tvar, ornament, půdorys. Pouze opticky přibyl nový předmět. Odlišený,
pravdomluvný, který si na nic nehraje, on tu pouze sbírá energii."
Střešní tašky s fotovoltaickým nátěrem jsou daleko větší problém,
protože předstírají.
Dr. Hájek navrhuje, aby si památkáři a ochrana přírody zkusili najít
meze vzájemné tolerance na objektech jako jsou venkovské kostelíky,
zemanské tvrze a podobné objekty, kterých je v naší krajině hodně a
přitom zdaleka ne všechny jsou chráněny. Pak teprve by se mohlo přejít
do památkových zón a rezervací.
Z následné diskuse vybírám jen některé nejzajímavější názory:
|
Anténa na střeše statku v Holašovicích nevadí,
ani když je viditelná z návsi ... |
Jaroslava Brožová, Jihočeské matky: Památky ctí mnoho ekologů jako
součást krajinného rázu a památkáře jsme vždy vnímali jako naše
spojence. Jsou věci, na které by si lidské oči zvykat neměly. ©koda, že
památky nemají proces analogický hodnocení vlivů na životní prostředí
(EIA).
Architekt Aleš Brotánek: Jsem uživatel kostela jako katolík. Ale
kostel je skoro nepoužitelný, protože se nedá vytopit. Střecha má
přitom ideální orientaci a dala by se využít k instalaci kolektorů.
Památkáři nám je ale nechtějí dovolit. Máme si tedy raději postavit
pastorační centrum jinde a nechat starost o kostel státu? Ing. Mičán
odpověděl, že jsou i jiné možnosti, jak kostel vytopit, např. plynem.
Na památky ale kolektory nepatří.
Dr. Tomáš Hájek uvedl, že památkový zákon je z roku 1987, ale je
novelizován a navíc bylo vydáno mnoho rozhodnutí Ústavního soudu, která
posouvají práva vlastníků tak, že dnes už vlastně nikdo neví, kde tato
práva jsou. Největším problémem ale podle něj není památkový zákon, ale
příliš centralizovaná památková péče. Kraje požadují zrušení Národního
památkového ústavu. "Krajská památková péče je stejně legitimní jako státní památková péče."
Ing. Eduard Sequens připomněl, že se často proti solárním panelům
argumentuje tím, že ruší krajinný ráz či letecký pohled. Dr. Hájek
opáčil, že nejsou jednotné názory na to, zda krajinný ráz zahrnuje i
intravilán. Pohled z letadla (kterým se argumentovalo např. u velké
instalace solárních kolektorů na Arcibiskupském gymnáziu v Praze 2) pak
není vůbec pohled z lidské proporce a pojem krajinný ráz se na něj nedá
vůbec aplikovat.
|
Kolektory vadí, i když jsou na zemi,
mimo centrum a nejsou vidět odnikud |
Ing. Karel Srdečný, energetický poradce, řekl: "Po dnešním
semináři mám pro spoustu lidí, kteří bydlí v památkově chráněných
objektech a chtějí šetřit energií, špatnou zprávu: nemůžete dělat nic.
Před týdnem jsem byl na semináři o zateplování a tam památkáři řekli,
že se památky nedají zateplovat. Z dnešního semináře plyne, že se na ně
nedá ani instalovat soláro. Takže majitelé budou platit obrovské částky
za vytápění, ale přitom by mohli platit málo a zbytek dát na údržbu
památky." Ing. Mičán namítl, že nejsou proti ekologickým
energetickým systémům, je ale nutné vybrat takové, které památky unesou
- např. tepelná čerpadla.
Dr. Jan Pokorný podotkl: "Nejde o to, že bych topení nezaplatil.
Je to věc stylu. Nechci přispívat ke skleníkovému efektu. Památka
pamatuje stovky let dozadu, ale já chci uvažovat 50 let dopředu."
Jana Vozábalová: Jsou oblasti jako Holašovice, tedy vesnická
památková rezervace a navíc lokalita UNESCO, kde už dopředu víme, že
kolektory nepovolíme ani náhodou. Vůbec se tím nemusí nikdo zabývat a
utrácet peníze. Pak jsou věci k diskusi a pak takové, kde solární
panely povolit jde. Nejde ale za památkářem přijít, až když má investor
vyjednanou dotaci, a povolení instalace vymáhat. Sdělením, že v
Holašovicích už jsou kolektory nainstalované, byli památkáři vesměs
zjevně zaskočeni. Jsou tam načerno. Uvidíme, jak dlouho vydrží.
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři 8. ročníku
2011, 2009,
2008, 2007,
2006, 2005, 2004
|
|
