|
Nejen fotovoltaické elektrárny na vlastní oči
V pondělí 5. října jsme brzy ráno nastoupili do vlaku směr Brno. Začala naše studijní cesta na jihovýchodní
Moravu. Organizátorem bylo občanské sdtružení LEA – Liga Ekologických Alternativ. Akce byla určena
především zástupcům měst a obcí a jejich technickým pracovníkům. Slíbeny byly exkurze nejzajímavějších a
nejúspěšnějších projektů v oblasti solárních instalací ve zlínském regionu. Vlak se rozjel a v našem kupé se
kromě mě a Edvarda Sequense ocitl i třetí člověk. Náš náhodný spolucestující, jak jsem se později dověděl,
byl docent Vít Grulich, který vyučuje na Přírodovědecké fakultě v Brně a právě se vracel z pracovní návštěvy
jižních Čech. S sebou měl papírové desky a po bližším zkoumání se ukázalo, že je v nich větší množství
rostlin z jihočeského regionu. Jejich nový majitel je dokázal pojmenovat i latinsky, a tak jsem se nestačil
divit, jak pěkně kulturně a enviromentálně nám cesta začíná. Hovořilo se, pospávalo a občas i ukouslo ze
svačiny, kterou si někteří vzali prozíravě na dlouhou pouť českými dráhami. A skutečně. Ukázalo se, že náš
vlak nedojede do cíle tak rychle. Po necelých dvou hodinách se zastavil a my se vzápětí dozvěděli o požáru
lokomotivy. Nebezpečí bylo však rychle zažehnáno díky hasičům, kteří se dostavili vzápětí. Pro téměř
hodinové zpoždění se naše cesta prodloužila o dvě hodiny a v cílové stanici Olomouc jsme se ocitli po třetí
hodině odpoledne. Na blízkém parkovišti nás vyzvedl pan Karel Merhaut z ligy ekologických alternativ a po
rychlé jízdě a malém bloudění jsme se ocitli na prvním stanovišti studijní cesty v Pravoslavné akademii ve
Vilémově.
Připojili jsme se k polské skupině zájemců o solární instalace, která byla již na místě a společně absolvovali
prohlídku domu. Ředitel akademie pan Juriga nám představil ekumenický projekt „Církve pro budoucnost“,
který je společnou iniciativou různých církví a chce přispět k rozšíření solárních instalací. Cílem projektu je
realizace padesáti instalací na objektech jako jsou fary, azylové domy apod. Pravoslavná akademie vlastní
fotovoltaický systém o celkovém výkonu 1344 W a solární systém pro ohřev vody o objemu okolo 1500 l.
Dále provozuje kotel na biomasu v budově bývalého obecního úřadu. Jako bonus jsme shlédli fotovoltaický
systém, jejž si pan Juriga instaloval na svém rodinném domku. Protože se den již nachýlil a čekala nás ještě
další cesta do ekologického centra v Hostětíně, musela si naše polsko-česká výprava pospíšit. Úmyslně píši
polsko-česká, neboť počet Poláků převýšil počet Čechů.
Do Hostětína jsme dorazili již za tmy. Ekologické centrum
Veronica nám poskytlo ubytování a druhý den jsme navštívili
místní centrální výtopnu na biomasu. Ta je v provozu od roku
2000 a má výkon 732 kW. Kotel spaluje štěpky odpadního
dřeva z okolních dřevozpracujících závodů (500-600 t/rok).
Platby za palivo nejdou mezinárodním plynárenským,
elektrárenským či uhelným společnostem, ale obci a místním
podnikatelům. Součástí centra je také moštárna pro výrobu
nefiltrovaných šťáv s výrobní kapacitou do 300 tun jablek. Na
střeše moštárny jsou instalovány fotovoltaické panely s
výkonem okolo 8,9 kW. Najdeme tu i termo-solární kolektory,
jež jsou součástí fasády. Hostětínské domácnosti používají solární kolektory již od roku 1997. Od stejného
roku funguje v obci i kořenová čistička odpadních vod. A aby toho nebylo málo, vlastní tato ekologická obec
se svými 240 obyvateli také veřejné osvětlení s nejmodernějšími svítidly, jež ročně uspoří téměř polovinu
energie.
Ze vzorové ekologické obce jsme se vydali do Ostrožské Lhoty. Zdejší fotovoltaická elektrárna má celkový
výkon 2,25 MW a patří k největším tuzemským zdrojům ekologické energie. Výstavba tohoto velkolepého
projektu trvala dva roky. Elektrárna byla postavena ve třech etapách. Dozvěděli jsme se, že takovéto projekty
jsou bezpečnostně chráněny. Kromě kvalitního plotu jsou zde i kamery a infračervená čidla. Při spuštění
poplachu dostává signál i blízká policejní stanice. Hned vedle elektrárny vyrábí další společnost hliníkové
konstrukce, na které se fotovoltaické panely umísťují. Majitel této společnosti nám prozradil, že zatím
zakázky stoupají. To odpovídá všeobecnému rozšiřování elektráren tohoto druhu v posledním roce.
Další fotovoltaickou instalaci, již jsme navštívili, byla elektrárna v Dubňanech u Hodonína. S výkonem
lehce přesahujícím 2 MW patří rovněž k největším svého druhu. Prohlídku vedl pan Jančík, zástupce firmy
Sluneta, jež elektrárnu vlastní. Dozvěděli jsme se, že lokalita je místem s nejsilnější intenzitou slunečního
záření v ČR. Mezi panely se pohybují kromě slunečních stínů i ovce a vytvářejí příjemný dojem
ekologického podnikání. Náš průvodce na otázku po jejich počtu se smíchem odpověděl, že přesně neví.
Ovcí totiž přirozeně přibývá a naopak některé po čase slouží za pokrm. Druhou zajímavostí – ovšem
technického rázu – byl zkušební otočný panel, tzv. „tracker“.
Díky speciálnímu čidlu se natáčí tak, aby co nejefektivněji
odrážel sluneční paprsky a vyráběl co nejvíce energie.
„Trackerové“ technologie, které Sluneta zkouší, mají již
osvědčené instalace německé společnosti Deger. Otočné a
elektronické automatizační části od této společnosti jsou funkční
na velkých „trackerových“ konstrukcích další unikátní
fotovoltaické elektrárny v nedalekých Ratíškovicích. Přejezd
tam trval jen pár minut. Pohled připomínal scénu ze sci-fi.
Myslím, že málokdo z nás viděl naživo něco podobného. Okolo
tří desítek otočných konstrukcí na betonových kruhových
patkách vyvolávalo dojem položivých gigantů, jejichž výkon 2,2 MW je taktéž úctyhodný. Natáčením panelů
za sluncem lze totiž zvýšit výkon až o 30%. A to už stojí za to. Poslední „mega-elektrárna“, kterou jsme
mohli obdivovat, se nachází u Sudoměřic v těsné blízkosti slovenských hranic. Raritou nebyl jen výkon 3
MW, ale i pestrá směsice různých typů panelů. Napočítal jsem 5. Poprvé jsem viděl amorfní druh panelů,
který se vyznačuje tmavší barvou a jednolitým vzezřením povrchu. Amorfní články se vyrábí nanášením
křemíkové vrstvy (na rozdíl od křemíkových „podložek“, jež jsou základní částí mono a polykrystalických
panelů). Povrch amorfních článků musí být při srovnatelném výkonu 2,5x větší, než u ostatních druhů
panelů. Přináší ovšem celoroční výnos až o 10% větší. Tyto panely se používají tam, kde je k dispozici větší
plocha. Sudoměřická elektrárna tvoří při pohledu z ptačí perspektivy jakoby trojúhelník. To jsem zjistil při
pohledu z dálničního mostu, který mi posloužil jako ideální místo pro fotografii obří fotovoltaické plochy při
zapadajícím slunci. Pěkný pohled.
Poslední den naší studijní cesty nás zavedl do Zlína, lépe řečeno, na jeho periferii, k jižnímu svahu
uzavřené části skládky komunálního odpadu.Lokalita se nazývá Suchý důl. Ředitel Technických služeb Zlín
místo přejmenoval na „Zlatý důl“ – jistě tušíte proč: fotovoltaická elektrárna, kterou organizace provozuje,
přináší jistě do její poklady nějakou tu částku navíc (a proč ne, slunce faktury neposílá). Elektrárna s
výkonem 200 kW je postavena na místě zahrnuté skládky. I to je dobrý nápad. Někteří lidé, kterým záleží na
ochranně krajinného rázu, totiž často argumentují, že velké plochy, jež zabírají fotovoltaické elektrárny,
narušují estetiku krajiny. Umístění elektráren na místě bývalých skládek je proto zabitím dvou much jednou
ranou. Ze „Zlatého dolu“ jsme vyjeli směrem na Rusavu. Obec nabízí rekreační služby, jejichž součástí je i
koupaliště – Rehabilitační centrum Podhostýnského mikroregionu. Koupaliště bylo svého času největší
termosolární instalací v ČR. V provozu je od roku 1985 (!). Termosolární systém pro přípravu teplé vody se
skládá z 360 kolektorů, dvou výměníků italské výroby, třech akumulačních nádob o celkovém objemu 80m
a dechlorační jímky. Recyklace vody je řízena automaticky s kontinuálním měřením teploty a regulací
hodnot pH a Cl. Koupaliště je nekryté, přesto má voda na začátku října teplotu 21
oC. Nikdo z naší výpravy
však nevyužil možnosti si zaplavat, a tak jsme alespoň zhluboka dýchali místní čistý vzduch. Po obědě jsme
se vzájemně rozloučili, zamávali polským přátelům a každý se vydal k domovu. Poláci na sever a většina
Čechů na jih. Do jihočeských Budějovic jsme dorazili po dlouhé cestě vlakem dvě hodiny před půlnocí ve
středu 7. října.
Vzestupný trend vzniku fotovoltaických elektráren (nejen na Moravě) ukazuje, že investice vložené do
ekologického získávání energie kromě finančních výhod přinášejí i zvýšený zájem odborné veřejnosti.
Doufejme, že se tento zájem bude postupně rozšiřovat i na veřejnost širokou a způsobí ve společnosti celkově
výhodné podmínky pro realizaci ekologického získávání energie pro všechny bez výjimky. Není to tak
dlouho, co jsem se dozvěděl od jedné kolegyně, že při návštěvě našich rakouských sousedů počítala spíše
domy, na jejichž střechách žádné fotovoltaické ani termosolární panely nejsou. Ať se blýská na lepší časy a
slunce se odráží od panelů a kolektorů i na našich střechách!
|
Vojtěch Šimek
Ďáblík 11/09
|
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři 8. ročníku
2011, 2009,
2008, 2007,
2006, 2005, 2004
|
|
