|
ŽIVOT SE SOLÁRNÍMI KOLEKTORY
(nad roční zkušeností s provozem solárního systému na ohřev vody
pro rodinný domek s kolektory podle rakouského svépomocného systému)
V Rakousku začal už v 80. letech velký zájem o využití solární energie a postupně se tam rozvinula zajímavá forma svépomocné výroby solárních kolektorů a instalace solárních systémů. Pravděpodobně v důsledku toho došlo v 90. letech k téměř explozivnímu růstu počtu instalovaných systémů a Rakousko se tak stalo snad "nejsolárnější" zemí Evropy, přestože tamní klimatické podmínky nejsou nijak zvlášť příznivé (např. ve srovnání s Řeckem, Kyprem či Izraelem, kde se solární systémy využívají hojně a dlouho).
Graf rakouského vývoje solárních instalací
Zde je pro informaci velmi stručný nástin rakouského vývoje:
| 1. fáze | |
1973 až 1978
Ropný šok, začíná zájem o solární energii, vláda iniciuje výzkumný program a začíná podporovat solární energetiku.
|
| 2. fáze | |
1979 až 1981
První boom, odmítnutí atomové energie stimulovalo zájem o solární energii.
|
| 3. fáze | |
1982 až 1989
Zhroucení a nový start; stabilizuje se trh s fosilními palivy, projevují se vady prvních průkopnických instalací a nerealistické očekávání přínosu solární energie. První nástup svépomocné výroby jako reakce na vysoké ceny.
|
| 4. fáze | |
1990 až 1995
Druhý boom, silná dynamika růstu díky svépomocným aktivitám, začíná využití kolektorů pro přitápění a snaha o export specifického rakouského "know-how" do okolních zemí.
|
| 5. fáze | |
od r. 1996
Relativně klesají ceny komerčních zařízení, snížení zájmu o svépomocnou výrobu.
|
Já jsem se s fenoménem svépomocné výroby setkal právě v té 4. fázi vývoje; u příležitosti jakési konference v Gratzu jsem přišel do styku s lidmi z rakouské ARGE, kteří chtěli "exportovat" rakouské zkušenosti do Čech a na Slovensko. Nadace SLUNÍČKO, kde jsem tehdy působil, pomohla organizovat kurz svépomocné výroby kolektorů pro zájemce z řad jednotlivců i firem. Výsledkem bylo několik pilotních instalací svépomocných kolektorů na různých místech v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Nedávno jsem navštívil první systém, který jsme takto udělali (na základní škole v Nedabyle u Českých Budějovic - systém je též přihlášen v Solární lize ČR), kolektory jsou sice už poněkud omšelé, ale stále fungují bez závad!
Nicméně celá tato akce tenkrát skončila bez nějakého viditelného efektu, protože cena toho svépomocného systému byla srovnatelná s cenou systémů komerčních (slovenský výrobce kolektorů thermo/solar Žiar měl pro Čechy speciální nižší ceny, než třeba pro Německo či Rakousko) a také nebyl nikdo, kdo by celou akci dostatečně propagoval a organizoval. Na jižní Moravě se později dobře uplatnil mnohem jednodušší a hlavně levnější "český" svépomocný systém s kolektory z hliníkového plechu. Hlavní zásluhu na tom má brněnský Ekologický institut VERONICA. Jde o velmi originální a nápadité řešení, doporučuji podívat se na
astro.sci.muni.cz, kde je systém popsán.
Kolektor "VERONICA" z pásků hliníkového plechu "vpleteného" mezi hliníkové trubky
Nízká cena se zde dosahuje použitím hliníku místo mědi a spojováním pomocí hadic místo náročnějšího letování. Také zásobník je beztlakový, což jej zlevňuje. Životnost takového systému asi nebude tak dobrá jako v případě systémů s letovanými měděnými trubkami (kvůli hadicovým spojům), ale u svépomocného systému může majitel poměrně snadno provést potřebné opravy. Horší tepelná účinnost kolektoru daná horším přestupem tepla mezi plechem a trubkou a také použitím neselektivní černé barvy není pro ohřev vody tak moc důležitá; prostě se zvětší plocha kolektoru.
Mezitím v Rakousku přešli na dokonalejší a méně "svépomocný" systém, kde se kolektor montuje z proužků komerčních, vysoce kvalitních,
absorbérů TINOX. Také brněnská VERONICA už přešla na tento systém a udělali na jižní Moravě několik pilotních instalací.
Já jsem nakonec svoje staré absorbéry, vyrobené v polovině 90. let v rámci výše zmíněného kurzu neinstaloval a přenechal je za cenu materiálu jinému zájemci. Předloni, když jsem pro budějovickou
CALLu přednášel o solární energii, tak jsem už psychicky neodolal návrhům a souhlasil s tím, že uděláme pilotní instalaci tohoto nového rakouského systému u mne. Důvodem byl hlavně fakt, že je z morálního hlediska neudržitelné přednášet o solární energii a nemít doma solární systém! Jenže jediné místo, kam se u mne daly kolektory instalovat byla zahradní bouda a bylo nutno před ní zredukovat stínící zeleň, což mne od instalace dlouho odrazovalo.
Vlastní instalace byla spojena s přednáškou a minikurzem pro zájemce o tuto technologii. Bylo to docela dobrodružné, kolem se při akci pohybovalo alespoň 15 lidí, ale dobře to nakonec dopadlo. Instalovali jsme přibližně 6m2 kolektorů na střechu a 400 litrový solární zásobník do sklepa.
Usazení hotového kolektoru na střechu
Cena celého zařízení byla přibližně 88 000 Kč; mohlo to být min. o 10 % méně, ale použil jsem větší zásobník než je obvyklé a přidal některé luxusnější věci jako je třeba cirkulační smyčka s čerpadlem, termostatický ventil a turbínku na měření průtoku a množství přeneseného tepla. Vykompenzovalo se to tím, že kolektory jsme dostali od Rakušanů zdarma.
Použitý řídící systém (HANAZEDER ELECTRONICS typ SH-1) umožňuje nejen odečítat teploty ale i okamžitý výkon kolektorů a hlavně množství tepla dodaného do zásobníku. Pravidelně odečítám množství získaného tepla a výsledek za loňský rok je na níže uvedeném grafu. Červeně jsou sumy získaného tepla v jednotlivých měsících (kWh) a modře je znázorněna průměrná teplota v zásobníku v daném měsíci.
Za rok jsem získal celkem 2,2 MWh tepla, což představuje úsporu přibližně 2000 až 2500Kč (v závislosti na odhadu reálné účinnosti ohřevu vody plynovým kotlem) . Prostá doba návratnosti takto vychází kolem 40 let, což je zoufale dlouho a je to tedy z finančního hlediska špatná investice. Cena plynu ale asi bude stoupat, takže uvidíme, jak to bude doopravdy. Nedávno jsem také požádal o dotaci ze SFŽP a ta by to měla ještě dále vylepšit.
Pokud bych měl zhodnotit přínosy, tak asi nejvýznamnější je to, že prakticky od začátku června do konce září je možno nechat plynový kotel vypnutý. Vzhledem k tomu, že jsem dříve používal zásobník o 80 l ve spojení s litinovým plynovým kotlem Viadrus, tak celková účinnost ohřevu vody byla v letním období malá (po nahřátí zásobníku, kotel s poměrně velkým množstvím vody vychladl do komína). 400 litrů je zásoba, která stačí překlenout i několik dnů špatného počasí, pokud se trochu uskrovníme. V létě je pochopitelně mírná nadprodukce tepla a v době, kdy jsem byl doma sám přesáhla teplota v zásobníku 90°C a regulátor kolektory odstavil. Jejich teplota se pochopitelně poměrně rychle vyšplhala na 120°C a regulátor opět zapojil oběhové čerpadlo; takovýmto cyklováním se snaží maximalizovat tepelnou ztrátu kolektorů a zamezit přehřívání zásobníku. Navykl jsem si sprchovat se i po koupání v rybníku; eliminuje to z části zdravotní riziko sinic v rybniční vodě. Ve snaze maximalizovat zisk energie jsem také trochu přizpůsobil své hygienické zvyklosti možnostem solárního systému. Jeden můj kolega, vždycky říkal "když svítí slunce, tak koupám děti do zásoby", přiznám se, že tak daleko jsem nešel, ale pokud mám v zásobníku vysokou teplotu, tak si častěji dopřávám i vanovou koupel namísto obvyklé úsporné sprchy.
V zimním období je pochopitelně zisk tepla poměrně menší, nicméně stále znatelný (viz graf výše). Manželka si chválí, že máme k dispozici mnohem větší zásobu teplé vody než dříve.
Systém pracoval takříkajíc na "první zapnutí". Jediná potíž byla s těsností zasklení kolektoru; musel jsem přetmelit některé spoje, protože do něj při dešti trochu zatékalo, nicméně od té doby je provoz zařízení zcela bezproblémový, člověk si ani nevzpomene, že jej má.
Otázkou ovšem je nakolik je v dnešní době výhodné udělat si kolektor sám a případně si i sám solární systém instalovat. Technicky to není až tak obtížné a pokud se taková práce dělá ve skupině lidí pod vedením pracovníka, který již několik instalací absolvoval (to je podstata toho rakouského svépomocného systému), tak to docela jde, i když je to organizačně náročné. Pokud takováto svépomocná skupina není a člověk by si musel sám shánět jednotlivé komponenty a za pochodu se učit, tak to patrně pro většinu lidí schůdné není. Navíc jsou zde značné potíže při žádosti o dotaci ze SFŽP a někdy i problémy se stavebním úřadem; já jsem dokonce potřeboval stavební povolení, přestože jinak na komerční systémy montované firmou jim stačí ohlášení.
Pokud bych měl udělat závěr, tak svépomocný systém výroby kolektorů je zajímavý, zábavný, dá se s ním i trochu peněz ušetřit, ale asi při chvatu dnešního života praktické řešení pro většinu tzv. obyčejných lidí nepředstavuje.
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři ČR 2009
2008, 2007, 2006,
2005, 2004
|
|
