|
portrét mistra:
OTÁČIVÁ ESA Z POSÁZAVÍ
Když Michal Jůza začínal s obnovitelnou energií, o fotovoltaice kvůli počáteční vysoké investici moc neuvažoval. Před několika lety byly jeho favoritem malé vodní elektrárny a biomasa.
Jenže části řek výhodné pro stavbu malých vodních děl byly brzo rozebrány. Záměr na využití biomasy odepsal zase sám Jůza pro příliš vysoké riziko dlouhodobě nestabilních dodávek dřevní štěpky
či jiné biomasy a také proto, že nebylo jasné, zda cena paliva zůstane únosná. Fotovoltaika se tak stala z nouze ctností. U vsi Lešany na Benešovsku pak v roce 2008 postavil největší tuzemskou
fotovoltaiku na polohovacích konstrukcích. Ani ta však, byť obci vynesla vítězství v pátém ročníku solární ligy, nepřicházela na svět bez porodních bolestí.
“V době, kdy jsem si sám stavěl první čtyři kilowatty na střeše svého domku, mě ani nenapadlo, že bych měl udělat něco takového v tak astronomických číslech,” hodnotí začátky v porovnání s
lešanským parkem jeden z jeho iniciátorů - Michal Jůza, dnes jednatel firmy FVI. Nyní, tři roky od první instalace, dělá správce solárního parku o výkonu 721 kWp.
DESETINKA ROZHODLA
Podobně jako mnozí, zkoušeli autoři lešanské fotovoltaiky kdysi štěstí ve formě dotace administrované přes MPO v rámci programu Ekoenergie. Příspěvky
- stejně jako ostatní žadatelé - nezískali a místní elektrárenské centrum tak začali stavět postupně, po blocích. Dnes jsou v provozu tři elektrárny (39 kWp, 286 kWp a 403 kWp), každá s vlastním napojením na síť.Takto velký záměr už však nešlo zaplatit z vlastní kapsy,
bankovní úvěr byl nutností. Od začátku se financování chystalo s Komerční bankou. Poté, co do projektu vstoupil strategický partner, který přinesl podstatnou část vlastních zdrojů, padla volba na
ČSOB. Ta nabídla o desetinku procentního bodu výhodnější úrokovou sazbu, ale rozhodl zejména fakt, že ČSOB byla domovskou bankou partnera. Úroková sazba "slunečního" úvěru nakonec spadla pod 5 %
ročně, přičemž k investici za zhruba 90 miliónů korun stačila pětina vlastních zdrojů.
HNÍZDA PRO ŽIRAFY Oproti většině velkých systémů se lešanský park nenachází v nejvýhodnějších
koutech země s nejvyšší hodnotou slunečního svitu. O to více je zde na první pohled patrná snaha maximálně využít paprsků. Děje se tak díky jednoosým polohovačkám, familiárně iniciátorem
přezdívaným “žirafy” kvůli dlouhé střední ose konstrukce. Právě ony jsou tím, co dělá park zajímavým. Nejsou žádnou cizí “na klíč” dodávanou součástí, ale technologií téměř vlastní výroby,
kterou si autoři vyzkoušeli na tuzemských i zahraničních instalacích. Pro dosažení větší sklizně kilowatthodin natáčí technologie panely od východu na západ,
podle pokynů z počítače. Děje se tak - ve snaze o minimální spotřebu při provozu i malou poruchovost - jen třináctkrát za den, přičemž vše netrvá déle než minutu denně.
Ve srovnání s jinými typy polohovaček se o pohyb stará poměrně malý elektromotor italského výrobce, který ovládá vždy jednu konstrukci. Na každou z nich se
umístí čtyři až pět dvojic monokrystalických panelů o celkovém výkonu kolem 1,8 kWp. Konstrukce je k základu připevněna kotvami, které dle slov iniciátora v zátěžových zkouškách uspěly lépe než zemní vruty. U elektráren nejde jen o uchycení v zemi či nosné konstrukci objektu, je nutné zohlednit i povětrnostní
vlivy. Na zadní části konstrukce mohou při silném větru působit tahy o síle až 1,5 tuny. To je i hlavním důvodem, proč sledovače nejsou častěji instalovány na střechách.
Hlavní výhodu svých žiraf vidí Michal Jůza ve vyšší produkci. Z jednotky instalovaného výkonu lze údajně získat až o čtvrtinu více kilowatthodin než z fixních
systémů. Dokládá to srovnáním z Krhanic, kde před lety zprovoznil zařízení s monokrystalickými panely na střeše a na zkušební polohovačce. Víme-li ale, že na fixních konstrukcích zpravidla více
vyrobí panely polykrystalické, věrohodnost tak vysoké nadvýroby vlivem natáčení se stírá. Reálná “přidaná hodnota” u jednoosých polohovaček, na které by se praktici asi shodli, může být vyšší max.
o 20, spíše o 15 %. Odlišnou koncepci investoři volili i v samotném ”srdci” parku, kde se mění vyráběný stejnosměrný proud na střídavý. V první fázi
projektu nejprve sáhli po centrálním střídači od firmy Fronius, při rozšiřování dali přednost malým měničům od společnosti SMA, umístěným pod panely. Docílili tak menších ztrát elektřiny na
stejnosměrné části a omezili riziko přehřívání objektu se střídači. Stejnou cestou šli i jiní “sluneční magnáti”, kteří výkon svých parků v Bušanovicích a Ostrožské Lhotě navyšují také postupně.
Elektřinu FVI prodává v režimu zelených bonusů, kdy ČEZ Distribuce, a.s. platí bonusy a ČEZ, a.s. kupuje proud, jehož cenu v roce 2009 zvýšil o 0,44 Kč/kWh.
Základní set lešanského parku, který jeho autoři dodali několika zájemcům i jako “svépomocnou” stavebnici, tvoří ocelová konstrukce,
malý elektromotor (foto uprostřed), monokrystalické panely a samozřejmě měnič s kabely. Uchycení kompletu řeší Michal Jůza pomocí tzv. beraněných kotev (foto vpravo), které při zátěžových zkouškách
dosahovaly dle dodavatele více než pětinásobnou únosnost v tahu oproti zemním vrutům.
|
ČEKÁNÍ NA WATTPEAKY Krizovým momentem se pro stavbu parku stala dodávka panelů. FVI v úvodní etapě vsadila na nižší cenu modulů. Lákadlo v podobě úspory se iniciátorům nevyplatilo. Provozovatel si při naší návštěvě povzdechl, že Solartec přivezl panely až v červenci, tj. o tři měsíce později, čímž investory připravil o tržby z letní sezóny. Navíc, namísto výrobků se smluvně dohodnutým evropským původem, firma dodala moduly, u nichž zbytky starých štítků ještě dnes signalizují asijskou výrobu. Po vystřízlivění si investoři pro další fázi zvolili monokrystaly MAE od rakouského výrobce PVT. Zvažovali je i dříve, ale byly o dvacet eurocentů na wattpeak dražší. “Ke každému panelu je k dispozici i doklad o jeho výkonu, takže si můžeme jednoduše ověřit, že to, co jsme koupili, opravdu máme,“ hodnotí rozdílnou dodávku modulů Jůza.
OBEC SOBĚ Hájemství fotovoltaiky se v Lešanech rozprostírá na pozemku obce. Ta investorům vyšla vstříc a celou plochu oplotila. Zastupitelé nechtěli pozemky jen pronajmout. Část mají vyhrazenu pro obecní elektrárnu. Na začátku projektu se zdálo, že mají poměrně slušnou šanci získat dotaci z Operačního programu životní prostředí. Dnes, kdy je výzva po letech otevřená, musí Lešany dokončit kanalizaci. Prostředků ani času na agendu kolem nejisté dotace není tudíž nazbyt. Nicméně idea obecního solárka je stále živá. Zastupitelstvo zvažuje nabídku FVI investovat nájemné do elektrárny. Získalo by tak asi 24 polohovaček, resp. 40 kWp. Příjmy do obecní kasy by se během dvaceti let oproti nájemnému zdvojnásobily. I tak jeho hodnotu ale starosta s nadsázkou přirovnává k výnosu za pronájem ploch v centru Prahy. Za metr čtvereční obec inkasuje desetikorunu, tj. v souhrnu statisíce ročně. Jiří Dvořák
PS: Lešany titul solárního mistra získaly v souhrnné kategorii, v kategorii sídel s PV-systémy a kategorii sídel do 5 000 obyv.
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři ČR 2009
2008, 2007, 2006,
2005, 2004
|
|
