|
 | materiály k semináři
Slunce pro památky
pořádanému LEA a Calla dne 11. 11. 2005 v Českých Budějovicích při vyhlášení finále 2. ročníku solární ligy
přehled referátů |
Akci
podpořily:
Gruene Liga,
MŽP, ESF,
ČNFB
|
Na solární vlně ...
... s Tomášem Hájkem, poradcem ministra ŽP
Pojme nová krajina střech i památky?
(rozhovor u příležitosti semináře Slunce pro Památky, 11.11.05, Č. Budějovice)
|
Tomáš Hájek (1964) - Vystudoval filosofickou a lékařskou fakultu, působil jako politický komentátor Lidových novin a externí komentátor rádia Svobodná Evropa. Je členem České komise pro UNESCO, vyučuje na vysokých školách, je spoluautorem skript. Na Ministerstvu životního prostředí se zabývá vztahem témat ekologie, památkové péče a trvalé udržitelnosti cestovního ruchu. Z prací: Téma pro 21. století: Kulturní krajina - aneb proč ji chránit?, (MŽP, 2000) , Příběh drobných památek (Společnost pro krajinu,2001), Zánik a vznik památkových péčí (Epocha, 2005). Kniha Příběh drobných památek vyšla i v německém jazyce v Německu, Aktivně se zabývá uměleckou činností (próza, divadelní dramaturgie).
|
Architekti integrující do staveb sluneční moduly a ti, kdo pečují o historickou "čistotu" sídel či např. o krajinný ráz se už i u nás střetávají. A zdá se, že víc než u sousedů. Vidíte šanci na sladění obou pohledů?
Česká památková péče je konzervativní a z toho asi plyne její podráždění vůči architektům, kteří pochopitelně tvoří díla zakotvená v přítomnosti. Ale: česká památková architektonická tradice je tradicí, kdy vynikající architekt se třeba kus života věnoval tvorbě skutečně aktuální, moderní, třeba kubismu, a velkou část pak památkovým obnovám.Spory mezi nimi jsou často spíše dány personalizací, přerůstáním do osobní roviny. Spor mezi památkovou péčí a architekturou se někdy ocitá ve stereotypech - jak se řekne architekt, památkář automaticky zbystří a naopak. Střet je více v oblasti psychologické, ve sféře vlivů státu, než v nějak apriori odlišných metodách.Ty se prolínají a jaksi meandrovitě doplňují.
Nevzniká odlišnost pohledů už v pojetí odborného školství?
Památková péče žádné nemá, to se rodí - v Telči, jako odnož fakulty architektury, v Litomyšli.jako soukromá vysoká škola pro restaurátorství. Problém není ani mezi architekty a krajskými úřady, které mají své památkové odbory. Problém je mezi architekty a zbytnělou a přílišně centralizovanou strukturou české státní památkové péče.
Myslíte, že aspoň pro část památkářů nebude časem problém být vstřícnější k novému, např. ke slunečním kolektorům?
Když se česká památková péče decentralizuje, alespoň částečně, vlastnictví některých památkových objektů přejde na kraje a NPÚ se stane spíš metodologickým centrem, pak čekám, že nové krajské památkové péče budou vstřícnější vůči těmto věcem. Jako spoluautor koncepce památkové péče Plzeňského kraje vím, že zastupitelstvo i hejtman vítali, že
velký důraz klademe na využití, reanimaci, regeneraci památek. Myslím, že i využití solárních modulů tu souvisí s reanimací památkového fondu.
Přejděme ze sídel do volné krajiny. Diskuze o krajinném rázu se čile vedou, ale dlouho ještě asi nebude všem jasno co pod pojmem chápat. Přesto lze ale slyšet (i na půdě Společnosti pro krajinu, vyznávající multioborové nazírání věcí), že např. některé nízkoenergetické domy netradičního vzhledu, zejména bez klasické sedlové střechy, nemají na venkově místo, neboť právě ony krajinný ráz ruší… Část architektů tento tradiční pohled bourá, jiní naopak chrání pomyslnou čistotu tváře venkova. Váš názor?
K diskuzi o umisťování solárních kolektorů např. na sakrální stavbě předkládám několik základních argumentů proč by nám vůbec neměly vadit: za prvé - ochrana prostředí i kulturního dědictví vyšly z téhož preromantického základu. V 18. století pramenily z civilizační úzkosti i z toho jak pokračovala technická revoluce, z téže obavy. Máme-li tedy nějaký nejčistší projev ekologického myšlení s nějakým předmětem kulturního dědictví dohromady, tak je to naopak něco velice bytostného, něco, co je opodstatněné. Druhý argument - každá země má jinou památkovou školu a ty jsou nepřenosné. My se těžko můžeme učit od Francouzů, protože oni mají jiné pojetí ducha a jinou správu země. Jejich památková péče je bytostně centralizovaná, Německo zase nemá památkovou péči na federální, ale na úrovní spolkových zemí!
Tím chci říci, že máme právo na svébytný styl památkové péče. Je to komplexní fenomén směrů, metod, akcí, myslitelů. Tím základním z nich byl Zdeněk Wirth, který založil památkovou péči za první republiky a je autorem prvního památkového zákona z 50. let. Brojil proti zkrášlování památek a především říkal, že máme-li památku, jejíž část chybí, lze jí nahradit jakýmsi novotvarem, ale ten nesmí být k nerozeznání od památky původní, musíme vždy jasně odlišit, např. materiálově, že ten dodatek je doplněn bez snahy falšovat historii. A co je solární modul? Něco, co je zřetelně vidět odjinud, je to dodatek symbolizující novou jednotu, která byla ztracena a znova obnovena tváří v tvář globálním problémům civilizace, kdy chráníme jak přírodu , tak památku v jednom, přitom solární modul je zřetelně oddělen, není součástí památky, lze ho sejmout. Neporušuje z památky nic - hmotu, tvar, ornament, půdorys. Pouze opticky přibyl nový předmět. Odlišený, pravdomluvný, který si na nic nehraje, on tu pouze sbírá energii. Kolektorem se na památce nedopouštím jediného prohřešku proti základním axiomům památkové péče: tj. nechat památku žít, využít ji a nelhat!. Jsou-li tyto parametry splněny, resp. nedotčeny, pak je pojem krajinný ráz naprosto druhotný. Navíc je příliš obecný. Týká se tří fenoménů: přírodního, estetického a historického. Přírodní tu není porušen, je naopak posílen - využíváme čistou energii, estetický fenomén - připusťme, že někomu se to líbit nemusí, ale jinému může, historický není porušen - nedošlo k nevratné změně, nic se nepředstírá.
A objevují -li se v cizině jako novinka např. střešní tašky opatřené zdáli téměř nerozeznatelným fotovoltaickým polepem, resp. nátěrem, nabízené právě tam, kde by běžný modul údajně "bil do očí"… ?
To je, myslím, daleko větší problém, až hřích. První přístup mi připadá pravdivější.
A případy, kdy je na památce, kupříkladu v Německu, modul sice viditelný, ale barvou a designem vycházející z tónu stavby, zdiva apod., aby tzv. méně rušil…?
To je, řekněme, akceptovatelný kompromis. Byť možná už trochu odrážející německý styl památkové péče, která má někdy trochu sklon kašírovat.
Jinak skutečně z hlediska i čisté metodologie památkové péče, tak jak tu vznikala, nevidím s touto technikou jediný problém. Bylo by proti smyslu památkařiny, kdyby v sakristii byl jaderný reaktor, kdyby nečistá a čistá energie stály spolu. Je-li kostel místo vize do budoucna, a církev přece vyhlíží do budoucna, počítá v jistém smyslu i s koncem světa a se spásou, pak na takovém objektu, který je místem setkávání minulosti s přítomností i budoucností je něco takového navýsost v pořádku, Je to přece kulturní prostor, kde jsme v nejvyšší možné míře svrchovaně odpovědni! A solární modul projevem té vyšší odpovědnosti je!
Památkáři, pakliže jsou poctiví a pravdiví, nemůžou z hlediska filosofického ani metodologického najít silné argumenty proti. Můžou najít dílčí v oné oblasti estetické. Ale i kolektory se esteticky mění v čase. A někdy i na památkách přece vytváříme cíleně neestetično - nemůžeme dostavět opevnění, podepřeme je proto železnými vzpěrami, které ruší, ale je to památkářsky poctivé.
Přesto zatím památkáři nad "opovážlivci"s nápadem dát solární moduly na historický dům a ukazujícími série takové symbiózy z Německa zažívají zděšení. Kroutí hlavou, zaujmou preventivně rigidní postoj, v lepším případě přešlapují či rozhodují bez systémového postoje. Kdo tedy má být hybatelem, který k problému řekne nové zpřehledňující slovo? Zvláště za situace, kdy organizace výkonu státní správy v památkové péči je u nás - pro laika - dosti nepřehledná: odbory památkové péče na krajských úřadech, NPÚ s rolí metodickou ale v něčem i správní, nebo stupeň nejvyšší - ministerstvo kultury…?
Osobně naději v obecnou změnu přístupu k památkám vkládám do nového ministra kultury. Jako pragmatik usiluje o vtažený strukturálních peněz EU mj. právě do této oblasti, což se už děje. Ale jejich užití je podmíněno tím, že obnova památce přinese novou funkci! EU říká jednoznačně, že prostá obnova není aktem strukturální povahy. Širšímu pojetí funkcí a přínosů památek bude tento trend nahrávat.
Čekám oživující pohledu z krajů. Právě zde už dnes a tím víc časem mohou a budou sehrávat dynamičtější roli památkáři se správným vhledem do podstaty duchovního dědictví i poselství, s odborným víceoborovým pohledem a schopností integrovat odůvodněné evropské trendy do národní památkové ochrany. Bohužel zatím převládá úzká specializovanost.
Co říkáte argumentu, který už lidé od památkářských razítek nejednou vyslovili u slunečních modulů na střechách, kam ani nelze odnikud vidět, tj. že by rušily…při leteckém pohledu!
Tak především: u leteckého pohledu na město nelze hovořit o krajinném rázu. Tento termín předpokládá lidský úhel pohledu, tedy jistě ne z výšky letadla. Že něco ruší pohled shůry na to není žádný zákon, to je prázdný pojem. Pohled shora nemůže být ničím chráněn. To je nesmyslné. Je možné, že část lidí, řekne, že se "historická krajina střech" mění na krajinu industriální. S úspěchem ale lze zase namítnout, že místo mrtvého reliktu, skanzenu, památky ožívají a nabízejí i nový estetický vjem. Ostatně: v dokumentech odvozených od základních práv a svobod je vždy právo na zdravé životní prostředí nadřazeno jakékoli konzervaci.
Nenapadá Vás žádný "svatostánek", kde byste řekl: sem ne! Zde by to opravdu rušilo, odvádělo pozornost od povahy objektu?
Já si opravdu myslím, že kolektory spíš tu pozornost přitáhnou, že památku otevřou novým pohledům, že ji dešifrují pro současníka.
To byste hájil i případné solárko na chrámu sv. Víta?
(Po zamyšlení:) No proč ne, byla by to jistě událost s velkým ohlasem - i kulturním významem.Dokonce si myslím, že bychom neměli rozlišovat, jestli je památka důležitá víc či méně. Mimochodem právě tato katedrála se přece stavěla a dostavovala stovky let, vlastně do nedávna a nese poselství pěkné řádky slohů, stylů a technik. Prostě žádná omezující kritéria moc opodstatněná nevidím - tedy je-li splněn základní argument, že tu jde o doplnění nikoli o náhradu čehokoli.
Za našimi humny v Sasku i Bavorsku už jsou solární elektrárny o několika hektarech. Je otázkou času, než se objeví i u nás - tedy v české krajině…Co vy na to?
Ploch, kde instalace ničemu nevadí jistě najdou dost. Spíš asi jde o terénní úpravy při výstavbě, o přístupové cesty, základy, vedení apod. Kdyby šlo takové dílo posadit do kraje helikoptérou, asi bych neviděl moc míst, kde to být nemůže - samozřejmě kromě chráněných území, zejména I. a II. zón národních parků. Takto ale stavba tohoto kalibru zřejmě musí projít procesem komplexního posouzení vlivů na životní prostředí, tzv. procesem EIA. A samozřejmě tam, kde bychom si nebyli jistí ohrožením některých funkcí ekosystému v dané lokalitě, nebo vlivem na nějaký druh živočicha apod., by byl jistě na místě princip předběžné opatrnosti. Myslím ale, že bychom moc důvodů proti ale nenašli.
Co tedy z tušeného vpádu solárka do sídel, luhů i hájemství památek v ČR plyne Vám?
V obecnější rovině myslím, že bude třeba výrazněji akcentovat fakt, že nám OZE nabízejí osvobození od dědictví uhelné i jaderné éry. A případně i ve vztahu k nim u nás na MŽP, do jehož kompetence patří krajinný ráz, propracovat argumentaci, která třeba právě solárním modulům cestu do života (a chcete-li i do "krajiny střech" našich obcí i měst či do krajiny samotné) usnadní.
Máme spoustu kostelů bez památkové ochrany, bez jakékoli perspektivy využití, bez významu pro lokalitu. Představa, že by některé mohly být slunečními elektrárnami, byť ne pro sebe, mi připadá fascinující. Nejsnadněji se nabízejí k úvaze v prvém kroku fary, dále malá venkovská šlechtická sídla, tvrze, které neleží ani v památkově chráněných územích. Může tu dojít k úžasné novodobé syntéze funkcí Tou myšlenkou lze zabojovat. A určitému segmentu architektury to přímo nabízí novou vizi.
| materiály k semináři
Slunce pro památky
pořádanému LEA a Calla dne 11. 11. 2005 v Českých Budějovicích při vyhlášení finále 2. ročníku solární ligy
přehled referátů |
Akci
podpořily:
Gruene Liga,
MŽP, ESF,
ČNFB
|
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři 8. ročníku
2011, 2009,
2008, 2007,
2006, 2005, 2004
|
|
