|
SOLÁRNÍ TECHNIKA V HISTORICKÉ ZÁSTAVBĚ
(referát ze semináře "Den pro solární energii")
Pojem ENERGIE
... užíváme v mnoha podobách. Energetické nápoje a tyčinky dodávají našemu tělu sílu; pozitivně znějící slůvko "Power" patří do slovníku úspěšných; někteří z nás spojují energii se sílou stvoření. Energie pro nás znamená světlo, teplo, obydlí, obživu, pohyb a ... blahobyt.
Zjednodušená fyzikální definice energie hovoří o energii jako o schopnosti práce v širším slova smyslu. Již počátky myšlení člověka jsou spojeny s hledáním a využíváním jiné, než vlastní energie (síly) a jejího efektivního využívání. Například hospodářský rozkvět území dnešního Holandska se na přelomu 17. a 18. století odvíjel od vybudování cca 9000 větrných mlýnu. Blahobyt industriální společnosti a její hospodářská síla je přímo úměrná její energetické spotřebě. (Toto tvrzení je nutné relativizovat užíváním vyspělejších, účinnějších a energeticky úsporných výrobních a spotřebitelských technologií). Hrubým odhadem lze říci, že energetická spotřeba obyvatele industriální části světa je desetkrát vyšší, než např. obyvatele rozvojové Afriky.
Světová výroba, resp. spotřeba energie, je dnes založena na spotřebě primárních energetických zdrojů, jako jsou nafta, uhlí, zemní plyn, uran, a jen v minimálním měřítku na využívání obnovitelných - regenerativních energetických zdrojů. Ve Spolkové republice Německo je cca 97 % primární energie získáváno: z nafty (39,4 %), zemního plynu (21,5 %), hnědého a černého uhlí (10,3 %, resp. 13,3 %) a jádra (13,0 %); z obnovitelných zdrojů (biomasa, vítr, voda, geotermální zdroje a sluneční energie) se získává pouhých 1,2 %! Z toho na solární energii připadá 2 %! (Údaje: BINE-Informationen und Ideen zu Energie & Umwelt, Bonn, 1999)
I přes nepřesné údaje o ("dostatečných") zásobách ropy a zemního plynu zemí OPEC a zemí mimo OPEC a s přihlédnutím na strukturální problémy (začínající) globální dělby práce a složitou mezinárodní situaci, jsou změny ve způsobu získávání a užití energie více než aktuální.
Vývoj využívání různých energetických zdrojů ukazuje rytmy, které známe spíše z biologických cyklů živých organismů. Naproti tomu jsou obnovitelné zdroje energie, zvláště pak sluneční a geotermální energie, "věčné".
Energie Slunce
… zůstávala zatím stranou velkých kampaní ke snížení emisí a využívání obnovitelných zdrojů energie, které byly výsledkem mezinárodních konferencí, resp. konvencí (např. Kyotského protokolu z roku 1997). Alespoň v Německé spolkové republice se věnovala zpočátku pozornost úsporným technologiím a možnostem získávání energie z biomasy (44,6 %), vody (40,3 %) a větru (10,5 %). (Údaje: viz BINE, Bonn, 1999). Údaje z letošního roku (www.FIZ-Informationsdienste.de) hovoří o 80 MW, které byly v SRN (2002) vyrobeny fotovoltaickou technologii; tím se dostala SRN na druhé místo ve světovém měřítku, za Japonsko.
Problémy rozšíření solárních modulů na ohřev vody, či fotovoltaik:
- vysoké finanční náklady zařízení (technologický a politický problém)
- závislost "výroby" na denní a roční době
- vysoká plošná náročnost velkých solárních elektráren
Sluneční elektrárny (parabolické), které dokáží na území 200 ha vyrobit, resp. uspokojit energetické požadavky stoosmdesátitisícového města jsou (zatím) pro naše středoevropská území irelevantní - příklad z Granady, 2003.
Těžiště využívání energie Slunce je (zatím) v individuální a průmyslové výstavbě; pro dosazení soběstačnosti menších celků (dům, škola, kravín, obec, město, ...). Začíná se však stále více hovořit o možnostech farmářů, kteří vlastní nejen dostatečně velké střešní plochy, ale i pozemky (na nichž se jim pomalu nevyplatí pěstovat zemědělské plodiny).
Využívání slunečního záření pro ohřev vody a výrobu elektřiny nezačíná a nekončí zavěšením slunečních kolektorů na střechu domu.
V odborných kruzích se již delší dobu hovoří o pasivních domech, o recyklaci, o nových těsnících a isolačních materiálech, ale i o solárních modulech, vzdušném kolektoru, dvojitých fasádách, "solar roof", pasivním a aktivním využívání sluneční energie, atd. Ti, kteří pro nás plánují a staví, hovoří o "solární architektuře".
Pasivní využívání sluneční energie ovlivňuje celkovou architekturu a vzhled objektu a vyžaduje řešení, která jsou vypracována individuálně pro konkrétní stavbu na konkrétním místě. Požadavky na snížení spotřeby energie, od rodinného domku po průmyslovou halu, ovlivní vzhled, konstrukci, formu, materiály a technická zařízení objektu a v neposlední řadě i ráz okolí. Před začátkem vlastního plánovacího a modernizačního procesu je třeba analyzovat stav budovy a její jednotlivé oblasti, např. - střecha (konstrukce, krytina, zateplení, izolace, sklon), fasáda (materiál, vzhled, zateplení), okna (hluková a tepelná izolace, propustnost světla), podlahy (zateplení, materiál), atd.
"Solární" architekt promyslí koncepce, vedle estetické a funkční kvality stavby musí znát i požadavky tzv. "Energetického pásu" budovy, nařízení a vyhlášky ke snížení spotřeby energie staveb a možnosti subvencí, dotací a daňových úlev. Tato opatření se netýkají samozřejmě jen novostaveb (ty tvoří v SRN cca 1 % celkové roční zástavby), ale především stávajícího fondu. Okolo 80 % dnešní zástavby bylo postaveno po roce 1960, tedy v době prudkého hospodářského růstu (či spotřeby), kdy slovo úspora znělo méněcenně. Že se duch doby odrazil i ve stavebnictví je nasnadě.
K celkovému výčtu informací je třeba dodat, že ve Spolkové republice je více než 400 000 staveb pod ochranou památkové péče. Tyto objekty tvoří dominanty měst, obcí a krajiny, materializují kulturu, myšlení a um předků a jsou do jisté míry nositelé emocí a (zašlých) ideí.
Právní nástroje
I dům "solárního" architekta svého tvůrce pravděpodobně přežije a bude-li dům opravdu "dobrý", může být později uznán jako historicky cenný objekt - jako památka na dobu svého tvůrce. Inteligentně naplánovaný dům musí v dnešní době splňovat podmínky trvale udržitelného rozvoje. Podněty pro tento vývoj vychází nejen od příznivců "eko", ale jsou již součástí mezinárodních smluv a národních zákonů, z důvodů výše uvedených. Na základě právních ustanovení Evropského sjednocovacího procesu musí být součástí prováděcích předpisů ke stavebním zákonům i plnění ekologických kriterií stavby. Tyto požadavky budou zapracovány i do právních předpisů týkajících se vývoje intravilánu měst i individuálních přestaveb, resp. modernizace starších objektů. V této souvislosti je třeba již podruhé zmínit "Energetický pás" objektu. Impulsem pro tento nástroj byla právní linie Evropského parlamentu č. 2002/91/EG z prosince roku 2002 o souhrnné energetické efektivnosti objektů. V německých podmínkách byla tato ustanovení a požadavky zohlednění ekologických parametrů (mimo energetickou náročnost, resp. vyváženost provozu budov je zde zohledněna i celková životnost stavby a její dlouhodobé "ekonomické chovaní") zapracovány do "Národní strategie pro udržitelný rozvoj" (Vláda SRN, duben 2003). V této strategii jsou vypracovány "udržitelné" postupy územních a městských plánovacích procesů - zamezení rozdrobovaní sídel, nadměrné spotřeby území pro stavební činnost; jsou zde regulovány urbanistické zásahy (infrastruktura, komunikační sítě) a v neposlední řadě i požadavky na snížen energetické spotřeby objektu. Vedle těchto nástrojů je třeba zmínit i tzv. EEG (Erneubare-Energie-Gesetz) - zákon o obnovitelných zdrojích energie. Právě v posledních listopadových dnech byly učiněny další kroky pro zvýšení rentability využívání těchto zdrojů. Investice vložené do solárních, resp. dalších zařízení na využívání obnovitelných energetických zdrojů, mají být subvencovány tak, že jejich rentabilita bude dosahovat 3 - 4 % ročně, jako je tomu u solidních finančních vkladů. Také podpora rozšíření solárních modulů by měla i nadále pokračovat (v roce 2003 ukončí svou platnost Program 100 000 solárních střech, který zajišťoval výhodné financování solárních projektů). K rychlejšímu uskutečňování modernizací (energetických) ve stávající zástavbě bylo vydáno (2001) tzv. EnEV (Energieeinsparverordnung) - nařízení k úsporám energie; tím je dána povinnost vlastníkům uskutečnit takové úpravy objektu, které vedou k úspoře energie.
V platném spolkovém stavebním zákonu stojí (§1, odst. 5,7) … řídící stavební plán má splňovat požadavky na trvale únosný vývoj města, stejně jako na sociálně spravedlivé využívání území, na zajištění odpovídajícího životního prostředí člověka a ochranu a vývoj přirozených životních podmínek. K tomu je třeba zohlednit zájmy ochrany životního prostředí i prostřednictvím využívání obnovitelných zdrojů energie, ochrany přírody a krajiny.
Ústava SRN zmiňuje ochranu životního prostředí jako státní zájem.
Energetické úspory, moderní technologie, památky
Jak už bylo několikrát naznačeno, netýká se zavádění solárních technologií jen nově budovaných staveb, nýbrž stále více stávajícího bytového a průmyslového stavebního fondu.
Historické stavební památky tvoří v tomto případě zvláštní skupinu, neboť veškeré stavební zásahy a úpravy podléhají vedle všeobecných nařízení stavebního zákona ještě požadavkům a kriteriím zákona památkové péče. Ve Spolkové republice je památková péče řízena republikově, tzn., že existuje šestnáct památkových zákonů. Zkušeností se zaváděním solárních modulů na střechy památek není zatím mnoho. Jedním z průkopníků byla DBU (Deutsche Bundesstiftung Umwelt), Německá spolková nadace pro životní prostředí, která vyhlásila v r. 1999 program: "Kirchengemeinde für die Solarenergie" (Církevní sbory pro sluneční energii).
Z doporučení DBU: Památky jsou stejně tak jako příroda, nedílnou součástí životního prostředí. Je úlohou moderní památkové péče požadavky a kritéria energetické úspornosti, ekologické únosnosti a|úspory zdrojů, zařadit do svých rozhodovacích procesů.
Jedna z instalací solární techniky na církevních stavbách se symbolicky nazývá “Okna stvoření",
nachází se v Schönau v Černém lese (Badensko-Württembersko)
Myšlenka zapojit do "solárního procesu" právě věřící se ukázala jako velmi dobrá. Jedná se o stabilní, dobrovolná sdružení občanů, které spojuje jistý ideál a víra. K tomu je nutno přičíst, že střechy církevních zařízení (školky, školy, domovy pro starší, kláštery, kostely,...) mají relativně velkou plochu a jsou vlastnictvím církve (Evangelické a Římsko-katolické). Rozhodovací procesy jsou tedy i díky tomuto faktu jednodušší a kratší. V neposlední řadě je nutné zmínit vedlejší efekty "zavěšení" solárního modulu na církevní střechu: společenská angažovanost sboru, zapojení všech věřících (i ostatních spoluobčanů) do akcí, ekologicko-výchovný vliv nejen na děti ve školkách a jejich rodiče, ale i na celou obec, tzv. "navalovací efekt" sousedních sborů, finanční vylepšení sborů - možný rozvoj dalších aktivit, reklama pro solární energii, aplikovatelnost zkušeností (a technologií) na jiná společenská sdružení a ostatní privátní zájemce, atd.
Z pohledu ochránců životního prostředí není rozdílu v instalaci kolektorů na střechy domů, památek a nepamátek. Památkáři naproti tomu se dostávají do situace, kdy se od nich požaduje radikální změna v jejich přesvědčení. Jejich úkolem je předat budoucím pokolením památku ve stavu, ve kterém byla "nalezena". Prováděné úpravy, přestavby a sanace památkového fondu si ale také vyžadují jisté změny. Je potřeba najít společnou řeč mezi památkáři a příznivci solárních modulů. Osobně si myslím, že při vzájemném akceptování rozdílných hledisek a snahy o pochopení toho kterého přístupu (a teorie) není situace neřešitelná, ba naopak. Solární moduly, resp. jejich povolování není zatím v právních předpisech (památkových) zakotveno. Jistým vodítkem nám může být interpretace nařízení k umísťování reklamních tabulí a okenních markýz na historických objektech. K požadavkům památkové péče patří např. přizpůsobení přídavných objektů estetickému rázu budovy a okolí, reverzibilita a minimalizace zákroku, viditelnost z ulice, barevnost, velikost, počet a její vnitřní výpověď. Myslím, že je legitimní uznat slunečnímu kolektoru jistou schopnost vnitřní výpovědi.
Instalace solární technologie na vhodných historických objektech a ve vhodných památkových zónách není výraz naší neúcty či neznalosti. Využívání obnovitelných zdrojů energie a energetická nenáročnost našeho prostředí si vyžaduje i plánovitý komplexní vývoj měst a obcí, historická centra měst nevyjímaje. Život památky nekončí určitým datem, resp. jejím uznáním za památku. I tyto objekty podléhaly a podléhají vývoji, který musí být, samozřejmě s ohledem na zachovalé generacemi předávané hodnoty, usměrňován. V budoucnu budou jisté pojmy ochrany památek a památková peče obohaceny o prvek vývoje.
|
JITKA FEITOVÁ
Univerzita Bamberg
28. 11. 2003
|
(přehled referátů ze semináře Den pro solární energii)
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři 8. ročníku
2011, 2009,
2008, 2007,
2006, 2005, 2004
|
|
