|
 | materiály k semináři
Slunce pro památky
pořádanému LEA a Calla dne 11. 11. 2005 v Českých Budějovicích při vyhlášení finále 2. ročníku solární ligy
přehled referátů |
Akci
podpořily:
Gruene Liga,
MŽP, ESF,
ČNFB
|
podkladový materiál
SOLÁRNÍ MARŤANÉ versus PAMÁTKÁŘŠTÍ VENUŠANÉ
aneb HLEDÁ SE SPOLEČNÝ SLOVNÍK
Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Mají poněkud odlišný způsob myšlení a prožívání, také jejich dorozumívací kontakt s okolím funguje rozdílně. Psychologové upozorňují na komunikační bariéry, které z toho vyplývají a radí naučit se "jazyku" toho druhého.
Podobně obtížné je dorozumění mezi odborníky, kteří by si vlastně měli být blízcí, jde jim přece o ochranu společného kulturního a přírodního dědictví. Přesto se zdá, jakoby mezi památkáři a zastánci využívání sluneční energie trčela nepřekonatelná zeď.
To se projevilo i na odborném semináři "Slunce pro památky", který v listopadu v Českých Budějovicích uspořádala sdružení CALLA a LEA. I tam se vytvořily dva zdánlivě nesmiřitelné tábory, které se navzájem častovaly "moudry" typu: "Památky nelze zneužívat k instalaci solárních zařízení" nebo "Je to věc konzervativního myšlení, lidské oko si musí nejdříve na tyto instalace zvyknout". Výroky podobného typu jsou čirým nesmyslem a zbytečně jen vyhrocují diskusi.
Odlišnost "jazyků" zde byla ještě posílena neochotou nazřít problém jaksi z jiného pohledu.
Poněkud technokratičtí, vyhraněně exaktně uvažující solární energetici se dožadovali jakési směrnice, v níž by bylo přesně definováno, na jaký druh památek a jakým způsobem lze solární zařízení umisťovat. Takový požadavek je ovšem zcela nereálný. Vždy je třeba každou jednotlivou záležitost posoudit individuálně. V estetických kategoriích nelze totiž postupovat podle nějaké "kuchařky", právě tak, jako nelze podle přesných receptů vytvořit umělecké dílo.
Proto bychom neměli kopírovat německou cestu, kde v některých spolkových zemích nemusí být posouzeno umístění solárních systémů na památkových objektech úřady, pověřenými památkovou péčí. Českou praxi, která ukládá povinnost vést ke každému zásahu do vzhledu památky správní řízení, v němž by měla být vhodnost navrhovaného řešení individuálně posouzena na základě spolehlivě zjištěných skutečností, považuji za správnější.
Památkový zákon by však měl počítat s účastí veřejnosti, tak, aby byla zajištěna rovnost občanů před zákonem. Dosud je totiž někdy až fundamentalistická důslednost úředníků památkové péče pociťována (často oprávněně) jako "bič" na řadové stavebníky, zatímco finančně silní investoři, či jiné nepatřičně "privilegované" osoby se v podstatě na památkový zákon neohlížejí. Buďto je pro ně pokuta za porušení zákona zanedbatelným pakatelem, nebo jim dokonce ani nebývá uložena a "černá" stavba je jim dodatečně zlegalizována.
Příkladů takového postupu úřadů je celá řada. Z nejotřesnějších je možno uvést kauzu kostela sv. Michaela na Starém Městě v Praze, kdy pod hlavičkou rekonstrukce došlo k devastaci interiéru, včetně poškození gotických pilířů, přičemž na tyto zásahy poskytl pražský magistrát soukromé společnosti dokonce dotaci.
V případě dvou původně gotických paláců v Rytířské ulici, zapsaných v seznamu národních kulturních památek, vybourala italská firma bez stavebního povolení téměř celý vnitřek objektů. Památkový odbor radnice demolici zastavil až poté, kdy už byly zničeny gotické klenby, štukově zdobené stropy a vzácné fresky. Stejná firma v některých předešlých případech při podobném porušování zákona dostala od památkářských úřadů dodatečný souhlas.
V Praze se dokonce hovoří o "načerno" vybudované půdní vestavbě v památkově chráněném domě jednoho z "šéfů" památkové péče…..
Nelze se pak divit, že lidé takříkajíc "obyčejní" nechápou, proč nelze umístit solární zařízení v Holašovicích jen proto, že vesnice je zapsána v seznamu UNESCO. Notabene, když přece nelze zakázat vše, co ruší historický vzhled obce. Na střechách jsou televizní antény, po vsi
parkují auta, ale nikdo by si jistě dnes nedovolil znemožnit daňovým poplatníkům zírat na "bednu" či zamořovat životní prostředí plechovými kastlemi, spalujícími benzín. Takže se úřední šiml vydovádí alespoň na nežádoucích "solárech".
I u nás v jižních Čechách máme přitom už ověřeno, jak při citlivém přístupu je možné solární zařízení umístit tak, že historické hodnoty památky nejsou vůbec dotčeny. Příkladem jsou sluneční kolektory na střeše zadního traktu renesančního "Langrova domu" na jindřichohradeckém náměstí nebo solární systém na ohřev vody, diskrétně ukrytý v zahradě novohradského kláštera.
Na semináři byla prezentována některá, pro památkové odborníky nepřijatelná řešení, kdy solární panely předstíraly, že jsou klasickou střešní krytinou historických objektů,
(např. na střechách středověkého hradu v Itteru či na gotickém chrámu v Lipsku).
Takový postup nesvědčí autenticitě památek, ignoruje jejich "duchovní rozměr" a vytváří z nich jakési umělé "potěmkinovské" kulisy. Přijatelnější je vizuálně přiznat technickému zařízení jeho účel, ale umístit ho tak, aby vadilo co nejméně.
Škoda, že se semináře nezúčastnil také některý z německých památkářských odborníků, aby vysvětlil německý přístup k problematice. Přednášející Jitka Faitová z univerzity v Bamberku o své odborné erudici příliš nepřesvědčila, když projevila nepochopení, proč vadí "solárka" na historické stavbě, zatímco totéž zařízení na obdobné valbové střeše novostavby ve stylu, jemuž se u nás v Čechách dostalo ironického názvu "šmoulí baroko", oku těch podivínských památkářských estétů nevadí.
"Soláristé" by neměli považovat památkáře za zkostnatělé zabedněnce, kteří jim jen házejí klacky po nohy a nechtějí se otevřít ničemu novému. Česká památková péče má dlouhou tradici a řadu špičkových, ve světě známých odborníků. Neměli by jim proto vnucovat diskutabilní zahraniční vzory, jako cosi kvalitativně hodnotnějšího. Měli by též rozlišovat názor nezávislých památkářů od někdy kontroverzních postupů úřadů památkové péče,
které jsou u nás většinou ovlivňovány jaksi "shora".
Památkáři - a to zejména úředníci státní správy, tedy ti s "razítkem" - by si měli uvědomit,
že využití solární energie se může stát jejich významným pomocníkem např. při snižování škodlivého působení kyselých dešťů, narušujících památky. Může (např. vzduchovými solárními kolektory) nezanedbatelně přispět také např. k vysoušení navlhajícího zdiva. Měli by se oprostit od zbytnělého fundamentalismu tam, kde už občas hraničí s úřední šikanou. Měli by měřit každému stejně, "pánu či kmánu". Jestliže jim vadí solární panely na střeše a dokonce i na zahradě holašovického stavení, které ani není ve stylu "selského baroka", měly by jim vadit také anténní systémy Rádia Faktor, umístěné na fasádě historické rozhledny na Kleti - bez ohledu na to, že jejich majitel je spřátelen s některými významnými jihočeskými politiky. Jinak totiž může jejich odborná argumentace ztrácet na věrohodnosti.
Obě strany by pak spolu měly přestat "válčit". Měly by zvolit cestu vstřícné diskuse a vzájemného vysvětlování. V době již probíhajícího "ropného zlomu" nám totiž už mnoho času na pokusy o společná dobrá řešení nezbývá.
|
Jaroslava Brožová
Sdružení Jihočeské matky
11. 11. 2005
|
| materiály k semináři
Slunce pro památky
pořádanému LEA a Calla dne 11. 11. 2005 v Českých Budějovicích při vyhlášení finále 2. ročníku solární ligy
přehled referátů |
Akci
podpořily:
Gruene Liga,
MŽP, ESF,
ČNFB
|
|
|
Solárko - jediný časopis
výhradně o solární energetice.
| Jak se hraje solární liga |
Obce a města dostávají body
za instalace solárních systémů: |
| 180 b./m2 | - vakuový kolektor
|
| 100 b./m2 | - běžný kolektor
|
| 40 b./m2 | - Fresnelovy čočky
|
| 30 b./m2 | - plast. či text. kolektor
|
| 1 b./ 3 Wp | - fotovolt. systém
|
|
| ---------------------------------------
výsledné pořadí 8. ročníku |
  
právě soutěží 1079 sídel
| |
| ---------------------------------------
|
tiskové zprávy
Solární mistři 8. ročníku
2011, 2009,
2008, 2007,
2006, 2005, 2004
|
|
